Nevädza lúčna, Chrpa luční – Centaurea jacea

Chrpa luční
Centaurea jacea Lamk.
čeleď: hvězdnicovité (složnokvěté) – Asteraceae

synonyma: chrpina, chrpa růžová, Jacea pratensis

slovenský název: nevädza lúčna
anglický název: bachelor´s button
německý název: Kornblume
lidové názvy: jesenec, charba, charva, charpa

Původ druhu:
Středomoří,Severní Afrika

Liečivé účinsky nie sú zatiaľ popísané.

Areál rozšíření:
V České republice, zvláště v západní části, se vyskytuje hojně, dále v Pováží, na V Slezsku vzácná (nebo jen zavlékána), přechodné formy mezi chrpou luční a jinými chrpami časté na Třeboňsku, J.pratensis- subjecta = J. styrioca (Hayek)Dost. Nalezeny několikrát v S Čechách, na Moravě a v S části Bílých Karpat, atd. Chrpa luční je rozšířena takřka po celé Evropě, ve Středozemí a S Africe vzácněji, chybí v Irsku, v Anglii již zdomácněla. (DOSTÁL J. 1989, KOLBEK J. A KOL. 2000)

Popis rostliny:
vytrvalá bylina
kořenový systém: rozvětvený vícehlavý oddenek lodyhy přímé nebo krátce vystoupavé, již pod polovinou délky bohatě prutnatě větvené s dlouhými, vzpřímenými, často dále větvenými a bohatě olistěnými větvemi, lodyhy jsou hranaté, velmi drsné, pod úbory mírně ztlustlé, vyskytuje se často v trsech po 1 – 5, dosahuje výšky 50 – 120 cm
listy: postavení střídavé, listy nesbíhavé, po obou stranách (nebo jen na rubu) drsné, na kraji kratičkými štětinkami ostře drsné, v mládí po obou stranách pýřité až šedě pavučinatě chlupaté, později olysalé, přízemní lodyžní listy vejčité až široce kopinaté, celokrajné nebo oddáleně zubaté až peřenolaločnaté, v řapíku zúžené, přisedlé, jinak jsou listy podlouhle kopinaté, celokrajné nebo zubaté, přímo odstálé, horní široce kopinaté, nejvyšší se vyskytují přímo pod úborem
květy:jednotlivé prostřední květy oboupohlavné, okrajové jsou zpravidla sterilní, květy asymetricky trubkovité,fialové nebo nachové, zřídka bílé, někdy paprskující, přívěsky zákrovních šupin suchomázdřité, světle hnědé, téměř nedělené, koruna je srostlá, pětičetná, andreceum srostlé ze 2, gyneceum srostlé z pěti plodolistů , opylovány jsou hmyzem
květenství: na koncích větévek chocholíku jsou květy složeny v úbor, má velmi nápadný vejčitý zákrov, listeny má přisedlé, střechovité
doba květu: VI – X
plodem je nažka (3 – 4 mm),bez chmýru nebo jen s malým chmýrem, roznášeny větrem (anemochorní) ( DOSTÁL J. 1989,KOLBEK J. A KOL. 2000,KUBÁT K. A KOL. 2002,LIPPERT W. A KOL. 2002)
Obsahové látky:
Obsahuje toxickou kyselinu hydrokyanovou, tyčinky jsou dráždivé, obsahují třísloviny (KOLBEK J. A KOL. 2000)

Ekologie:
Stanovištní podmínky: louky, pastviny, paseky, světlé lesy, okraje cest, trávníky, náspy, roste od nížin do podhůří dosti hojně
Podmínky růstu: roste na suchých a světlých místech, na živných, zásaditých i neutrálních, humózních a písčitohlinitých půdách
Společenstva:roste ve společenstvech rostlin typických pro kyselé a nehnojené pastviny (např. spolu s violkou psí, mateřídouškou polejoviou, kontryhely, ptačincem trávovitým …) nebo ve společenstvech suchých i mokrých luk (např. spolu s kostřavami, ovsíky, sveřepy, zvonky, kopretinami,řebříčkem obecným …)
Chrpa patří mezi hemikryptofyty, tedy rostliny, jejichž pupeny přezimují pod zemí nebo pod vodou. ( DOSTÁL J. 1989,KOLBEK J. A KOL. 2000,KUBÁT K. A KOL. 2002)

Význam a využití v praxi:
Využívá se jako včelařská rostlina. Má dobré výživné hodnoty, lze ji proto využít krmivářské technologii. ( KOLBEK J. A KOL. 2000)

Zajímavosti:
Původ jména: vědecké jméno je odvozováno od bájného Kentaura nebo z cent = 100 a aurum = zlato, starší rodové jméno chrpa je nejasného původu, novější chrpina souvisí s rozdělením rodu Centaurea
Pověsti:chrpa nošená v kapse prozradí úspěšnost v milostném vztahu, buď zvadne nebo zůstává svěží
Květy: ve středových trubkovitých květech jsou tyčinky, které mají smrštitelné nitky, po dotyku se zkrátí a umožní kontakt hmyzu s čnělkou a bliznou, rozlišovacími znaky jsou zákrovní listeny, které jsou velmi dekorativní
Křížení: druhy se velmi často kříží a velká část populace na našem území jeví menší nebo větší vliv vzájemné itrogrese, u mnoha domnělých kříženců jde jen o ekomorfózy, mnohé zřetelné hybridy s intermediálními znaky jsou však fertilní a šíří se samostatně i mimo naleziště rodičů, mnohé jsou ustálené, jiné vznikají recentní hybridizací
Systematickým studiem chrp se zabýval vynikající český botanik 20. stol., prof. Josef Dostál.jeho systematické členění, zahrnující 221 taxonů, bylo převzato i do stěžejního díla Flora Europea. f
Nepatří mezi chráněné rostliny u nás. Lze ji použít jako přírodní žluté barvivo.
( DOSTÁL J. 1989, KOLBEK J. A KOL. 2000, KUBÁT K. A KOL. 2002)

Použitá literatura:
DOSTÁL J. (1989): Nová květena ČSSR – 2. díl. Academia Praha: 1086 – 1088
KOLBEK J., VĚTVIČKA V. (2000): Květiny na každém kroku. Granit, s.r.o. Praha: 54 -55, 64, 162 -163
KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. A ŠEBÁNEK J.[eds] (2002): Klíč ke květeně ČR. – 928p. Academia Praha:676
LIPERT W.,PODLECH D. (2002): Kapesní atlas KVĚTINY–Poznávání a určování důležitých kvetoucích rostlin střední Evropy. Slovart Praha